Náš PR tým od března rozšířila bývalá reportérka a šéfredaktorka Anna Fajkusová. Těší se na práci s klienty z finanční a lifestylové oblasti i na poznávání nových témat.
Studovala jsi žurnalistiku a prošla několika (nejen) brněnskými médii. Věděla jsi od malička, že chceš psát?
Nevím, jestli věděla. Prostě jsem psala. V deseti jsem založila školní časopis Pouliční smeták a po prvním týdnu vyházela celou redakci (což byly dvě moje spolužačky :-), protože nebyly dostatečně zapálené. Chudáci rodiče se mnou po večerech pastelkami vybarvovali na kopírce rozmnožené listy, protože časopis musel být barevný. Ale měl úspěch. Pokaždé se vyprodal komplet. O dvacet let později jsem se stala šéfredaktorkou znovu, tentokrát novin Moravské hospodářství. Ale na svoje redaktory už jsem byla hodná. :-)
K médiím ses vrátila pak až na vysoké škole?
Na gymnáziu jsem si ještě odskočila vypomáhat do rádia Student, ale na praxi v rámci studia žurnalistiky jsem si už vybrala tištěný deník – brněnskou Rovnost, kde jsem tři roky zůstala. Byla to hodně zajímavá práce, bavily mě rozhovory s naprosto různorodými lidmi a přenášení jejich příběhů na papír.
Pracovala jsi ale také s těžkou technikou. Není to spíš mužská doména?
Dva roky jsem prožila v gumákách, s přilbou a poznámkovým blokem na stavbách a v lomech jako redaktorka serveru bagry.cz. Když jsem ve zbraslavském lomu recenzovala osmdesátikilové rypadlo a zkoušela si přepínat hydrauliku jeho ramene, přišlo mi legrační, že mě technika dříve nezajímala. Nedávno vyšel jeden můj text v příručce pro strojníky.
Je ale pravda, že jednou mě do rypadla málem nepustili. Prodejce bagru, který jsem měla zkoušet, na mě vytřeštil oči se slovy: „Promiňte, ale vždyť vy jste ženská! A malá!“
Do agentury přicházíš na pozici PR Managera. Proč přecházíš od žurnalistiky k PR a proč právě k nám do Lesensky.cz?
To je tak trochu souhra osudu. Téměř v tu samou chvíli, kdy jsem se rozhodla, že je čas na změnu, přišla nabídka od Lesensky.cz. Agenturu jsem zaregistrovala už ve svých začátcích na žurnalistice, protože ji předcházelo dobré jméno. Už jako novinářka jsem ji vnímala jako záruku kvalitního PR. O to víc mě překvapilo zdejší přátelské prostředí. Myslela jsem, že na nic jiného než na práci tu není čas, ale ve skutečnosti je tu atmosféra jako v rodinném podniku.
V čem ti u nás pomůže praxe z médií?
V médiích se píše o různorodých tématech, věcně, jednoduše a přitom tak, aby texty čtenáře zaujaly. I tady budu mít na starosti různorodé klienty, především z oblastí financí a lifestylu. To mi naprosto vyhovuje, protože jedno téma by mi nestačilo. Na rozdíl od denního zpravodajství je v PR tématech prostor jít o něco více do hloubky. Chci, aby moje podklady lidem něco přinášely a byly pro ně zajímavé, a podle toho také vybírat a zprostředkovávat materiály našich klientů. Bonus pro mě je, že při rešerších a zjišťování informací se stále něco nového dozvídám i já.
Jaký je tvůj největší koníček?
Stejně jako u psaní se nedokážu rozhodnout pro jednu možnost a snažím se dělat všechno :-) Točím pivo za barem, lozím po umělých stěnách, jezdím na motorce a (nejen) za jídlem vyrážím kamkoli od Vietnamu přes Skandinávii po Mexiko. Můj zlozvyk z dětství, kdy jsem tahala domů nejrůznější deformovaná zvířata, navíc přerostl v poskytování dočasné péče opuštěným psům. Hned druhá fena mi ale zůstala už nadobro, takže se mí kolegové můžou těšit na občasnou společnost mojí bázlivé vlčice a její pískací sovy.
