Petr Kubernát: Elektroodpad recykluje jen asi třetina Čechů, plánovaná evropská legislativa má zpřísnit pravidla

11.10.2013

Zpětný odběr starých elektrospotřebičů už u nás funguje 8 let a míst, kam s nimi, přibývá. Přesto dvě třetiny lidí nevěnují třídění tohoto nebezpečného odpadu pozornost. S argumentem „stejně se to všechno sveze na jednu hromadu“ tak končí řada elektrospotřebičů v komunálním odpadu. Na téma recyklace elektroodpadu v České republice jsme se bavili s ředitelem kolektivního systému REMA Systém, panem Petrem Kubernátem.

Kolektivní systémy pro zpětný odběr elektroodpadu u nás fungují od roku 2005. Jak se problematika vysloužilých elektrozařízení řešila před tímto rokem?

Než v roce 2005 vstoupila v platnost novela zákona o odpadech, nikdo tuto problematiku neřešil. Nebo lépe řečeno, nikdo za ni nebyl odpovědný. V této oblasti tedy nevládla žádná pravidla a elektroodpad končil v drtivé většině případů na skládkách a ve spalovnách, což samozřejmě znamenalo velkou zátěž pro životní prostředí. Po novelizaci v roce 2005 přešla odpovědnost na výrobce a dovozce, kteří se o své elektrospotřebiče musí postarat i po skončení jejich životnosti. To v drtivé většině dělají v rámci kolektivních systémů.

Jaký přístup mají Češi k třídění elektroodpadu?

Češi se třídit elektroodpad postupně učí. Od roku 2005 do roku 2009 došlo k výraznému vzestupu množství odevzdaných vysloužilých elektrozařízení. V posledních letech množství vytříděného elektroodpadu stagnuje přibližně na stejné úrovni, což je ale spíše důsledek aktuální hospodářské krize. Od roku 2006 se každopádně zvýšilo množství odevzdaného elektroodpadu na osobu z 2 kilogramů za rok na současných 5 kilogramů. Dvě třetiny elektroodpadu ale každoročně končí v komunálním odpadu.

Čechů, kteří elektroodpad odpovědně třídí, je stále málo. Jedná se přibližně o třetinu obyvatel. Řada lidí si neuvědomuje, že se v elektrospotřebičích často nachází rtuť, arzen, kadmium, olovo, ftaláty, PVC a další nebezpečné látky. Pokud tyto látky skončí na skládce, mohou vážně škodit životnímu prostředí. A najdou se samozřejmě tací, kteří netřídí, protože věří, že se to „stejně všechno nakonec sveze na jednu hromadu“. A někteří prostě jen čekají, až to někdo udělá za ně.

Můžete srovnat, jak si v oblasti třídění a recyklace elektroodpadu stojíme ve srovnání se zbytkem Evropy?

Ve zpětném odběru elektrozařízení se pohybujeme v rámci Evropské unie někde uprostřed. Lépe jsou na tom například skandinávské země, kde s tříděním začali mnohem dříve a zdejší obyvatelstvo se vyznačuje odlišným naturelem. Výrazně zaostáváme například i za sousedním Rakouskem. Naopak Polsko, Slovensko nebo Maďarsko jsou na tom hůře.

Síť zpětného odběru vysloužilých elektrozařízení se u nás začala budovat v roce 2005. Jak jsme od té doby pokročili?

Dnes již v České republice existuje několik desítek tisíc sběrných míst, kde mohou lidé elektroodpad bezplatně odevzdat. Jedná se o prodejny elektra, sběrné dvory a mnoho dalších míst. Třídění elektroodpadu se neustále zjednodušuje. Od roku 2008 jsme postupně rozjeli projekty „Zelená škola“, „Zelená firma“ a „Zelená obec“, jimiž se snažíme lidem přiblížit možnost třídění elektroodpadu do míst, kde pracují, studují nebo kde se běžně pohybují. V roce 2011 jsme pak spustili unikátní projekt „Buď líný“. V jeho rámci si mohou lidé nechat elektroodpad zdarma odvézt přímo z pohodlí svého domova, stačí pouze objednat svoz. Třídění už tak nemůže být snazší.

Co očekáváte v oblasti zpětného odběru elektroodpadu do budoucna?

V rámci Evropské unie se aktuálně připravuje legislativa, která by měla zpřísnit podmínky členským státům, co se týče poměru množství zpětně odebraného elektroodpadu vůči množství elektrospotřebičů uvedených na trh. Na nové, přísnější požadavky pak bude muset ČR reagovat.

Často se hovoří o tom, že je občany nutné k třídění elektroodpadu více motivovat. Objevila se i myšlenka finanční odměny za každý odevzdaný elektrospotřebič. Nepovažujeme to ale za příliš šťastné řešení. Otázkou především je, jak by se takové opatření promítlo do výše recyklačního poplatku, který je zahrnut v ceně každého elektrospotřebiče a který slouží k hrazení nákladů spojených se zpětným odběrem. Motivace je ale samozřejmě nedílnou součástí této problematiky. Prostor vidíme především v motivaci k ochraně přírody. Důležitá je i výchova mladé generace.

Celkově věříme, že počet odpovědných občanů bude postupně růst a v budoucnu budeme v třídění elektroodpadu stejně dobří, jako jsme nyní třeba v třídění plastů.