Češi kupují méně bot než před rokem 1989. Prodeje evropských bot i přesto v ČR stoupají.

12.12.2013

Úroveň obouvání Čechů za posledních 20 let prošla řadou změn, průměrný počet nakoupených bot se ale téměř nezměnil. Zatímco v roce 1990 průměrný Čech nakoupil za rok zhruba 4 páry obuvi, dnes se průměrný občan spokojí jen s 3 a půl párem. Podle prodejců se však změnil přístup Čechů k obouvání. Stále více se rozevírají sociodemografické nůžky mezi skupinou, která volí ty nejlevnější boty, a lidmi, kteří si naopak rádi připlatí za kvalitní obuv.

V roce 1990 obchody nabízely převážně české výrobky z kůže, vlivem otevření trhů a přílivu zboží z Asie však české boty ustoupily do ústraní. Podle údajů České obuvnické a kožedělné asociace  (ČOKA)  představuje  v současné  době  nabídka  tuzemské  obuvi  na  českém  trhu pouze malý podíl, zatímco asijská produkce tvoří kolem 85 %. Zhruba 10 % obuvi se do ČR dováží  z Německa  či  Itálie. „Příliv asijské obuvi je sice obrovský, prodeje kvalitních kožených bot dovážených z Německa se od počátku devadesátých let ztrojnásobily,“  dodává  Iva  Macháčková, výhradní distributorka značky Tamaris pro Českou republiku.

V polovině 90. let velký podíl Čechů upřednostňoval nízkou cenu a nekvalitní asijskou obuv. K začátku nového milénia se rozrostla skupina zákazníků, kteří byli ochotni si připlatit. „Prvotní motivací zákazníků akceptovat vyšší cenu byl design a vysoká módnost obuvi. Časem se zákazníci začali zajímat i o kvalitu materiálu a jeho funkční vlastnosti,“ dodává Macháčková. Vzestup zájmu zákazníků  o  funkce  jako  je  vodoodpudivost,  oděruvzdornost  či  ortopedická  nezávadnost potvrzují i zkušenosti od českého výrobce značky Prestige. „Dotazy zákazníků na materiál a jeho vlastnosti jsou stále častější. Větší pozornost kvalitnímu obouvání věnují hlavně matky při výběru bot pro své děti,“ upozorňuje Jolana Němcová, obchodní ředitelka společnosti Moleda, jež vyrábí obuv značky Prestige.

Velkou  skupinu  zákazníků  tvoří  také  ti  spotřebitelé,  pro  které  je  při  nákupu  hlavním argumentem  nejnižší  cena  obuvi.  Podle  ČOKA  tato  skupina  zákazníků  nehledí  ani  na účelovost  ani  na  životnost  bot.  Proto  nakupuje  hlavně  na  tržištích  nebo  v  levných obuvnických řetězcích, kde jsou dostupné boty převážně ze syntetických materiálů. Životnost nekvalitních bot ze syntetiky je však nízká. Než se jejich majitelé odhodlají k dalšímu nákupu, nosí je většinou až do stádia úplného rozpadu.

Velkou  změnu  zažili  Češi  ve  způsobu  nakupování  obuvi.  Zatímco  po  sametové  revoluci Čechům  pomáhali  s nákupem  výhradně  vyučení  maloobchodníci,  dnes  je  fundovaná  rada obchodníka cenným artiklem. Podle ČOKA je totiž až 35 % prodeje obuvi v ČR realizováno na tržištích a v mobilních stáncích, kde zákazník mnohdy nedostane ani účtenku. Třetina prodeje bot  se  odehrává  v maloobchodech,  ty  ale  postupně  mizí  na  úkor  prodejen  v obchodních centrech.  Právě  ve  zmíněných obchodních  centrech  vznikají  také  speciální  obchody,  které uplatňují moderní metody  tzv. vizuálního prodeje (visual merchandising). U  těchto prodejen je  obuv  vystavována  a  prezentována  podle  předem  vyzkoušených  pravidel,  která  například určují  druh  nasvícení  nebo  umístění  různých  druhů  bot  v obchodě.  Podle  Ivy  Macháčkové prodej  podle  tohoto  systému  zvyšuje  obchodníkům  obrat  o  desítky  procent,  zákazníkům naopak dodává pocit luxusu a kvality.

Hitem  posledních  let  je  také  nákup  obuvi  po  internetu  a  její  dodání  přes  zásilkové  služby. Tento  způsob  nákupu  volí  především  časově  vytížení  vyznavači  značkové  obuvi.  „Vzhledem k vyšší ceně tito zákazníci většinou poprvé nakoupí obuv oblíbené značky v obchodě tak, aby jim seděla. Jakmile si ověří správnou velikost, další nákupy poté již realizují přes internet,“  konstatuje Jolana Němcová z firmy Moleda.